Francesco a Melodie pod horou

V zeleném údolí, kde vítr zpívá písně starých časů a stromy šepotají pohádky dávno zapomenuté, žil Francesco Perrier de Gotye — amazoňan modročelý s peřím jako duha po letním dešti.
Nebyl to obyčejný papoušek. Uměl recitovat básničky, hvízdat v různých tóninách a žadonit o piškot s grácií francouzského šlechtice.

Jednoho večera zaslechl Francesco něco zvláštního. Z hor se nesla tajemná melodie — nebyla ani smutná, ani veselá. Byla zvědavá. Jako by sama chtěla být objevena. Francesco seděl ve své oblíbené větvi a cítil, jak mu pod peřím vibruje zvláštní tušení. „Tohle není jen zvuk. To je volání,“ zašeptal.
Rozhodl se.
Vydá se hledat zdroj té melodie. Ale ne sám. „Potřebuju někoho moudrého, někoho trpělivého a někoho, kdo nikdy nikam nespěchá,“ zamumlal. A tak začalo dobrodružství. Ráno měl v plánu probudit Lenochoda Ludvíka, protože ten měl spoustu času. Doslova.