Listová mapa a šeptající strom

Cesta vedla až k prastarému stromu, jehož kůra vypadala jako svitek z dávných časů. Elvíra si všimla, že listy na větvích tvoří rytmus — obrazce jako noty. Francesco přistoupil blíž, položil zobák k větvi a zaslechl jemné šeptání: „Jen ten, kdo slyší ticho, najde cestu dál.“
Elvíra otiskla několik listů pomocí houbičky, které sbírala. Vznikla mapa z přírodních vzorů — zelená spirála vedla k Zpívajícímu stromu.
Ale cesta nebyla volná. Vítr se rozfoukal, jako by chtěl cestu skryt. Pablo nabídl módní šálu, Ludvík se ani nepohnul, což vítr zmátlo natolik, až zpomalil. Francesco stál klidně. Začal zpívat slabým tónem.
Melodie byla tak jemná, že vítr zmlknul a ustoupil.
Zvířata pokračovala dál, s listovou mapou ve svých tlapkách. Strom za nimi zašeptal poslední slova: „Melodie je klíč, přátelství je kompas.“