Mýtina hudby a semínko paměti

Na mýtině zpívaly rostliny. Pampelišky zněly vysoko, kapradí basově a mech vrněl jako kočka. Uprostřed stál podstavec s třpytícím se semínkem. Když se přiblížili, začalo pulsovat jako srdce.
Mech jim pověděl: „Zasaďte mě tam, kde někdo něco nezapomněl.“

Zvířata přemýšlela. Až Ludvík ukázal místo, kde zachránil Elvíru před padající šiškou. „Tady byl čin bez očekávání,“ poznamenal Francesco. Semínko tam zasadili. Země se rozechvěla, rostlina vyrašila v několika vteřinách a rozezpívala se tónem melodie, kterou zvířata sledovala.

Z květu vyletěl světelný paprsek a ukázal další směr — k jezeru zapomnění, kde žije žabí filozofka. Francesco věděl, že další krok nebude logický. Bude osobní.