Ticho Elvíry a hlas země

Dostali se do údolí, kde nebyl žádný zvuk. Ani ptáci, ani vítr — jen ticho. Elvíra, která měla vždy názor na vše, se posadila a zmlkla. Pozorovala kámen s nápisem: „Mlč, abys slyšel.“
Francesco a ostatní ztichli. A pak… země odpověděla. Mech se rozsvítil, splynul do slov:
„Zpívající strom se bojí zapomnění.“
Elvíra se zlehka usmála. Nešlo o to říct správné věci. Šlo o to je nevyslovit. Francesco cítil hluboké spojení — přátelé nemusí mluvit, aby se slyšeli. Ticho bylo odpovědí.
Od té chvíle vítr znovu zavanul — ale ne jako překážka. Jako průvodce. Cesta vedla dál.