Mimozemšťánek z vajíčka

Kdysi dávno, v zemi, kde slunce hladilo listy a vítr zpíval v korunách stromů, se vylíhlo cosi zvláštního. Bylo to holé, slepé a pískalo to jako malý čajník.
Nemělo peří, nevidělo na svět a vypadalo spíš jako mimozemšťánek než ptáček. Ale v jeho srdci už tehdy tloukla jiskra výjimečnosti.

To stvoření se narodilo v inkubátoru, obklopené teplem a péčí. A právě tam ho poprvé spatřil Jean Paul. „To je on,“ řekl tiše, když se podíval na to drobné, pískající klubíčko. „Náš princ.“ A tak dostal jméno: Francesco Perrier de Gotye – jméno hodné šlechtice i hvězdy.

Francesco nebyl obyčejný papoušek. Od šestého dne života byl ručně dokrmovaný – lžičku po lžičce, s láskou, trpělivostí a každodenní péčí.
Jeho rodiče, Jean Paul a Maryvis, ho krmili, hladili a šeptali mu pohádky. A Francesco rostl. Každý den byl silnější, hlasitější a zvědavější.

Zatímco jiní ptáci vyrůstali v hnízdech, Francesco vyrůstal v náručí. A i když byl ještě malý, už tehdy věděl, že je milován. A že jednoho dne bude víc než jen papoušek – bude hvězda.