Přípravy na cestu

Druhý den ráno Francesco vstal dřív než obvykle. Nečekal na piškot, ani si nešel obdivovat své peří do zrcátka. Měl v hlavě jedinou věc: cestu do Amazonie. Věděl, že to nebude jen tak. Prales je velký, divoký a plný neznámých zvuků. Ale Francesco byl rozhodnutý. Vždyť přece není jen tak nějaký papoušek – je to Francesco Perrier de Gotye, mazlivý princ s noblesou!

„Maminko, tatínku,“ začal opatrně, „já… já bych chtěl najít Krále papoušků.“ Jean Paul se na něj podíval překvapeně, ale pak se usmál. „To zní jako velké dobrodružství, chlupáči. Ale musíš být připravený.“ Maryvis mu přinesla malý batůžek. „Dáme ti to nejdůležitější: piškoty, zrcátko, plyšového tukana pro štěstí a mapu pralesa.“ Francesco se rozzářil. „A co když se ztratím?“ „Pak si vzpomeň, kdo jsi,“ řekla maminka a pohladila ho po hlavičce. „Jsi náš Francesco. A máš dobré srdce.“

Tatínek mu ještě připnul na křídlo malý kompas. „Ten ti ukáže cestu zpět domů. A pamatuj – domov je tam, kde tě někdo miluje.“

Francesco se rozloučil. Obletěl svůj pokoj, naposledy se podíval do zrcátka a řekl si: „Tak jdeme na to, králi papoušků. Přicházím!“ A s jedním velkým mávnutím křídel se vznesl do vzduchu.

Letěl vysoko nad městem, nad řekami a horami. Vítr mu čechral peří a slunce ho hřálo na zádech. Cítil se svobodný, odvážný a trochu nervózní. Ale v srdci měl radost. Dobrodružství začalo.