Parlament pod liánou

Džungle byla čím dál hlasitější, jako by se připravovala na koncert. Perrier se s Lucíou vydal po stezce, kterou lemovaly šplhavé rostliny a hnízda vřešťanů. Po několika hodinách dorazili do zvláštního místa – kruhové mýtiny obklopené mohutnými stromy, jejichž koruny tvořily přírodní síň. Uprostřed stál vysoký pahorek z kapokových větví. A na něm – opičí parlament.
Vřešťani, malpy, kapucíni i tamaríni seděli rozděleni do skupin. Všichni se tvářili vážně, jako by právě probíhala hlasování o zákonu týkajícím se konzumace mango plodů. Uprostřed se tyčila majestátní postava – stařešina vřešťan jménem Don Toro Grande. Měl šedivý hřbet, opotřebovaný ocas a výraz, který napovídal, že přežil monzun, jaguáry i pokus opic zavést online hlasování.
Lucía se poklonila. Perrier byl fascinován. Don Toro Grande promluvil hlubokým tónem:
„Zelený cizinče, kdo jsi, že přicházíš neohlášen, s peřím jako z deště a pohledem jako z tornáda?“
Perrier se narovnal, nafoukl hruď a odpověděl tónem operního barytonisty: „Jsem Perrier z Vlašimi. Hledám pravdu… a piškot.“
Opičí parlament zachmuřeně zamručel. Pak se ozval mladý kapucín: „Pokud je opravdu z džungle, musí projít Zkouškou Kořenů.“
Zkouška spočívala v třech úkolech:
1. Udržet rovnováhu na tančící liáně.
2. Rozpoznat jedlý banán od diplomatického banánu (který se nepojídá, pouze se daruje).
3. Napodobit volání tapíra při západu slunce.
Perrier se pustil do úkolů. Na liáně málem spadl, ale díky gymnastice z věšáku v koupelně to ustál. Banán určil správně – diplomatický totiž voněl po diplomacii. A zvuk tapíra? Po sérii pískání, zavrčení a jedné melodii ze Saint-Saënse nastalo ticho… a pak smích. Opičí parlament tleskal (některé opice nohama).
Don Toro Grande se usmál: „Máš v sobě prales, Perriere. Můžeš se ptát.“
Perrier se zamyslel. „Co je zač Mapararí? A proč mě poznala?“
Stařešina pokýval hlavou. „Mapararí slyší hlas těch, kteří nesou paměť pralesa. Ty nejsi jen navrácenec. Ty jsi posel. A posel má před sebou cestu, kde listy šeptají jména minulosti.“
Nad džunglí se zvedl vítr. Perrier cítil, že příběh teprve začíná nabírat směr. A možná brzy pozná, co znamená „původ“.