Francesco a havran z věže

Ve Vlašimi, městečku obklopeném zelení a historií, žil papoušek, který nebyl jen tak obyčejný. Jmenoval se Francesco Perrier de Gotye a byl to amazoňan modročelý s peřím jako smaragd, očima plnými zvědavosti a hlasem, který dokázal napodobit každého obyvatele města – od starosty až po paní z pekařství.

Francesco bydlel v krásném bytě se svými lidskými rodiči, Jeanem Paulem a Maryvis. Každé ráno snídal piškot, pil vodu z křišťálové misky a sledoval dění na náměstí. Byl to papoušek s noblesou, ale i s duší dobrodruha.
Jednoho dne, když si zrovna čistil peří na parapetu, přistál vedle něj havran. Byl celý černý, s lesklým peřím a očima jako uhlíky. Jmenoval se Alfonzo a pocházel z věže starého zámku.

„Francesco,“ zakrákal havran, „potřebuju tvou pomoc. V Dominikánské republice uvízl delfín jménem Ronaldo. Bez nás to nezvládne.“
Francesco se na něj podíval, naklonil hlavičku a řekl: „Delfín? V Karibiku? A já tady sedím ve Vlašimi? To je výzva, kterou nemůžu odmítnout.“
Alfonzo přikývl. „Letíme dnes večer. Přes oceán, přes bouře, až na druhý konec světa.“
Francesco si uhladil peří, zaklapal zobákem a s úsměvem odpověděl: „Dobrodružství, záchrana a tropické ovoce? Jsem tvůj papouch.“
A tak začalo jejich nečekané spojenectví – zelený papoušek z Vlašimi a černý havran z věže. Dva ptáci, kteří se rozhodli zachránit mořského savce, kterého nikdy neviděli. Ale Francesco věděl, že když jde o dobro, není třeba váhat.

Večer se rozloučil se svými rodiči, slíbil, že se vrátí, a s Alfonzem vzlétli do noční oblohy. Nad Vlašimí se mihli jako stín a zmizeli směrem k západu. Nikdo netušil, že právě začíná příběh, který se zapíše do dějin – nejen města, ale i celého světa.