Let přes oceán

Noc nad Vlašimí byla tichá, jen hvězdy šeptaly o dobrodružství, které právě začínalo. Francesco Perrier de Gotye seděl na hřbetě větrného proudu, křídla roztažená, oči upřené k obzoru. Vedle něj letěl Alfonzo – černý havran s peřím lesklým jako měsíční stín.
„Jak daleko je ta Dominikánská republika?“ zeptal se Francesco, když míjeli Alpy.

„Přes půl světa,“ odpověděl Alfonzo. „Ale s větrem v zádech a piškotem v břiše to zvládneme.“
Letěli nad zasněženými vrcholky, přes lesy, řeky i oceány. Francesco si během letu procvičoval lidskou řeč – „Pomoc! Delfín v nouzi!“ – a Alfonzo mu vyprávěl o mořích, která znal z příběhů racků a pelikánů.

Po třech dnech letu, několika přistáních na lodních stožárech a jedné dramatické bouři, se konečně před nimi rozprostřela tyrkysová hladina Karibiku. Palmy se kývaly ve větru, slunce pálilo a moře zpívalo svou nekonečnou píseň.
„Tohle je ono,“ řekl Alfonzo a ukázal zobákem na bílou pláž. „Tady někde je Ronaldo.“

A skutečně – na písku ležel delfín. Jeho tělo se lesklo ve slunci, ploutve se slabě hýbaly a oči měl plné strachu. Vlny ho už nedokázaly dostat zpět do vody.
Francesco přistál vedle něj, sklonil hlavu a tiše řekl: „Neboj se, kamaráde. Nejsi sám.“